Tycho de Brahe Supři

hráno na hřišti Hanspaulka od 17:00 hod

Branky : Jirka Patka v 4.minutě na 1:0, asistence Karel Vodička, Viky Kassl v  22.minutě na 2:0, asistence Jirka Patka.       

Soupeř  skóroval  v  II.půli  ve  32., 35., 43.  a v  53.minutě.  

Sestava: Sepp, Mirek, Vláďa, Jirka, Zdeněk, Hana, Tonda, Viky, Karel
Omluveni: Bohouš, Pavel
Omluveni trvale: Michal, Midloch
Přihlášen, ale nedorazil: Rosťa

    V příjemném slunečním dnu na Hanspaulce jsme nastoupili proti soupeři slavného jména, který měl do této chvíle v tabulce nulu – z toho dvakrát za nesejití se. Svádělo by to tedy k myšlence, že se bude jednat o lehčí, možná až lehkou záležitost. Inu slovy klasika, zdání klame.

    Soupeř začal s jedním střídáním, my se třemi – byť někteří dorazili na poslední chvíli. Hned ve čtvrté minutě jsme se ujali vedení poté, kdy Karel krásně našel hlavu Jirky a ten se nemýlil. 1:0! Následně zahrozil soupeř a nastřelil břevno, ale klid (alespoň částečný) přinesl další gól v podání Vikyho po nádherné nahrávce Jirky 2:0! Vypadala to, že by to mohla být idyla, dostávali jsme se do dalších pološancí, ale soupeř měl na hrotu hráče číslo čtrnáct, který se pravidelně uvolňoval a dal se zastavovat jen s vypětím sil. Do poločasu se začali prosazovat víc a víc, čtrnáctka měla dvě gólovky, které vychytal Jára, dvanáctka, která podporovala útok těsně za ním měla jednu tutovku (opět Jára skvěle) a zezadu je podporující trojka si naražením odmítla několikrát naše bránění – naštěstí zakončovala pokaždé mimo.

     V poločase proběhla diskuze jak bránit – jestli čekat, nebo běhat se svým hráčem, ale k dohodě nedošlo. Osobně bych se přikláněl k tomu, že nechat hrát takového individuálně vybaveného soupeře je tragický nesmysl, ale jako i mnohokrát předtím jsme se úplně nedohodli. První poločas totiž trochu fungoval. Obránci (většinou tři) natěsno a ostatní zachytávali na půlce. Jenže soupeř začal se staženou dvanáctkou vzadu a vepředu zůstala jen čtrnáctka, takže nás to ukonejšilo a bránila se jen čtrnáctka – navíc jen jedním člověkem. Opravdu měl stát před ním ještě jeden hráč a zamezit mu sbírání míčů! A pak se to stalo - po našich dvou hloupých a zbytečných ztrátách míče soupeř ve 32. a 35. minutě trestal. Nejednalo se o přečíslení, ale o vyšachování. Jinými slovy – přebrání nebo míjení se našich bránících hráčů proběhlo chybně a překřížení útočníku vedlo k tomu, že měli před sebou volné zakončení jednou ze čtyř a jednou z pěti metrů.

      Od tohoto okamžiku se naše hra rozpadla. Vypadalo to, že se zastavil čas. Na hřišti postávalo pět jedinců a občas se individuálně (maximálně ve dvou) pokoušel kdosi prosadit. Jediným světlým momentem byla vnější tyčka a následně ještě jedna od Karla, ale objektivně to měl soupeř také. Následovala exibiční třetí branka ve 43. minutě a za dest minut později skvěle sehraný přímý kop. Místo střely tři přihrávky a bylo to. Trenýrky s logem Dukla hrály samy…

       Suma sumárum. Vyzdvihovat či zatracovat kohokoliv výjimečně nebudu. Vyhráváme i prohráváme společně. Jen mne zarazilo, že někteří z nás nemají dostatek sebereflexe. Když hraju absolutně blbě, tak aspoň nevrčím na ostatní. Nehledejte se v tom, na hlavě má máslo i včera sebelepší jedinec. Takže ještě trochu výtek a hlavně - na příště trochu líp – nezanedbat přípravu a nemyslet si, že jedinec spasí svět. Nejsme hvězdy a nikdy nebudeme. Můžeme hrát jen jako tým a co nejvíc se zastupovat. V okamžiku, kdy vidím, kolik přečíslení bylo jenom z lenosti… Vemto si to – zaslechl jsem to v druhé půli tolikrát. V prvním případě: „… bylo to akorát tři na tři – přece se nebudu vracet…“. Tak to je typické fotbalové alibi, jenže my nejsme fotbalisti na plný úvazek – dokonce ani fotbalisti. Kurva, když tam jsou útočníci soupeře, kteří nás převyšují, tak se vrátím, protože ta pomoc je potřeba. Dvakrát si to narazí, pořád je to tři na tři, ale my jsme najednou za nimi…

    A druhý případ zase odposlechnutý: „…bylo to přes celé hřiště…“. Jasně, ale zůstat stát jako imbecil je k ničemu. Jeden se může vrátit a druhý ne? Stačí aspoň doklusat, když už nemůžu, ale vracím se!!! Soupeř také nemusí zakončovat z první a když se na něj alespoň dotáhnu, tak nemá klid. Ale fandící spoluhráči na hřišti jsou k ničemu.

     Tak a to je snad vše. Podotýkám, že si namlouvat, že výsledek mohl být lepší je nesmysl. První půlka byla dobrá jen z toho důvodu, že jsme se pohybovali… Ano, měli jsme šance, ale třeba Jarda kromě čtyř gólů ve druhé půli vychytal osm (!) tutovek a další pološance. Takže příště hrát i hlavou. Ten náš pěší poloběh se už nezmění, ale musíme hrát týmově, zejména týmově bránit. Jinak si z nás udělá ořezávátko každý další soupeř…

Pavel Midloch Živný

P.s.: Rosťo, když se přihlásíš, tak přijdi, nebo se omluv!   

Komentáře

Přispívat do diskuze mohou jen přihlášení uživatelé.

vladakol | 22.04.2015 12:30
Souhlasím s Midlochovým komentářem (i se všemi postřehy) a s Jardou taky. A ani se mu nedivím, jak se včera rozčílil. Za celý zápas se nám podařilo zablokovat maximálně 3 střely, zbytek (cca 20 jsme na něj pustili). Bohužel taky jsem se poznal v některých hláškách...Ale v minulých zápasech nám stačil stejný počet bránících na jejich útočící hráče. Bohužel tentokrát jsme si pozdě uvědomili, že ti jejich dva nejlepší hráči jsou o dost lepší a individuálně na ně nestačíme. Po obdržených brankách byl náš herní systém totálním chaosem!!! Asi taky byla blbost cpát obránce Tondu do útoku... i když památná výhra 28.10.2009 nad Houbaři hovoří o něčem jiném???? Holt teď už víme, co máme zlepšit, tak snad zase příště. V.

Sepp | 22.04.2015 9:52
Moc pěkně napsaný. Ještě bych podotkl, že nám chyběla naše hlavní vlastnost, kterou jsme získávali dost bodů a to BOJOVNOST.